Víkend v Adršpachu

Tento víkend jsme s Arinkou vyrazili do Adršpašsko-teplických skal. Největší koníček naší rodiny (kromě Arinky :D) je totiž orientační běh. Díky závodům se dostáváme na krásná místa v čechách. Bylo nám od začátku jasné, že Arinka mezi naší "komunitu" okamžitě zapadne. Spousta orienťáckých rodin má pejsky a hodně z nich jsou borderky :) Až Arinka bude větší, budu s ní i přímo závodit. Teď si ale v době našeho závodění užívala obdivování, hlazení a mazlení v kempu, kde měly závody centrum.

V pátek ráno jsme vzali Arinku na procházku, zabalili všechny potřebné věci a vyrazili. Arinka zvládla cestu na jedničku. Jela u nás vzadu mezi nohama a buď trávila čas u klimatizace nebo spala na dece. Několikrát jsme zastavili aby se mohla proběhnout a vyčůrat. Celou cestu jsme zvládli bez jediného zakňourání, bez jediné loužičky a Arinka byla v naprosté pohodě.

V kempu se nejdříve trochu bála té spousty lidí, ale pak si oblíbila terásku naší chatky, protože většina lidí co prošla kolem ji drbala a hladila :)

Pokud toho na ní bylo moc, zalezla si do stínu pod auto a usnula. Zvykla si i na to, že musí mít většinu času mimo chatku obojek a vodítko.

Noc zvládla skvěle, nekňučela a byla nadšená, že spíme v chatce všichni a ne jenom ona a já.

U Arinky máme trochu problém s procházkami. Když jdu s ní jenom já, vůbec nechce. Sedne si u branky, lehne si a vůbec s ní nejde hnout. Pořád se snaží vrátit. Když se tedy začneme vracet, běží napíná vodítko a nejraději by už byla zase zpátky na zahradě (nebo u chatky). Když nás ale jde víc, klidně stačí jenom jeden další člověk, běží moc ráda. Má holt ráda naší zahradu a je ráda s celou rodinou :).

V sobotu odpoledne jsme po našich závodech vyrazili na odpolední procházku do skal. Rozhodli jsme se pro šestikilometrový okruh mezi skalami, kde bylo krásně chladno. Říkali jsme si, že ke konci asi Arinku poneseme, ale mile nás překvapila.

Celou cestu pobíhala, nejraději by vyskákala všechny schody (kvůli kloubům jsme ji na schodech dolů a občas i nahoru nosili). A když jsme zastavili chtěla hned běžet dál. Nevadilo jí ani chodit po dřevených mostíkách s mezerami. Po návratu do kempu ještě řádila s dětmi, které ji tam chodily pravidelně hladit. Byla na ně moc hodná, nekousala a nechala se všemožně drbat.

V neděli cestu zvládla levou zadní. Doma chvilku váhala, ale pak poznala zahradu a hodinu na ní řádila, běhala a dováděla. Po tom všem novém měla sice trochu průjem ale smlsla si na rýži s mrkvičkou a teď už spokojeně spinká na terase.